Světla jasně zářila, slavné osobnosti se střídaly jedna za druhou, no a diváků bylo prostě nepočítaně. Ano, tohle se na tom Broadwayi, který zná snad téměř každý určitě někdy stát mohlo. A něco trochu podobného se stalo i na tom, který se na týden tak nějak mimochodem objevil na tábořišti YMCA ve Veverské Bítýšce.
A stalo se to, co možná už někoho může překvapit, přišel 2. červenec a naše rodina se v plném počtu vydala na rodinnou dovolenou.
Už dva roky uplynuly od posledního mého výletu do Belgie. Strašákovitého viru jsme se sice ještě nezbavili, ovšem proočkovanost stoupla aspoň mezi mladými nevidomými natolik, že uspořádat další ročník této setkávací akce už nebylo něco, co vypadalo jako absolutní epidemiologická sebevražda.
Tábor sice skončil, ale na cestu domů ještě vhodný čas rozhodně nenastal. Proč tomu tak bylo? Inu, já byl sice už týden pryč, ale zbytek rodiny se na dovolenou vydával až v sobotu.
Docela odvážné tvrzení, že? Ale kdo ví? Třeba na něm bylo o něco víc pravdy, než že se z toho vyklubal docela zajímavý závěr letošního tábora ve Veverské Bítýšce.
Skoro se to nezdá, ale další rok se kamsi poděl a nastal čas letních setkání, nových zážitků, a tak vůbec. Samozřejmě, ani my jsme mu neodolali. Ale na projížďky po naší krásné zemi zatím nedošlo, 1. července jsme dostali trochu jiný nápad, vydali jsme se na Sázavu a prý, že po ní budeme plout (jistě, že na lodi).
Kdysi žily indiánské kmeny v drsných, nic neodpouštějících, ale přesto svým způsobem krásných horách v souladu s přírodou a všechno vypadalo prostě sluníčkově. Ovšem přišel den, který to všechno změnil…
Ano, mohl by tak začínat dlouhý příběh o udatnosti, přátelství a hrdinských činech, ale mohla to stejně jednoduše být i legenda pro letošní tábor ve Veverské Bítýšce. A ano, ta druhá možnost byla zrovna teď ta správná.
Přes všechno, co se kolem léta dělo, stejně jsme se rozhodli, že dovolená bude, respektive že se na plánech nic nezmění. Najít ubytování trvalo nepatrně delší dobu (nechtějte vědět, kolik termínů se muselo vyzkoušet), ale nakonec se to podařilo a Sloup v Čechách se nakonec ukázal jako to pravé místo.
Nebylo to ani před tak strašně dlouhou dobou, kdy se skupina nevidomých vrátila z Belgie.
Těžko říct, jak se to vlastně stalo, ale jednoho krásného dne jsme zjistili, že máme odjíždět na rodinnou dovolenou (no dobře, plánovala se dost dlouho a všechno podle plánu nevyšlo, třeba na převoz tří tandemových kol jsme si letos netroufli – výluky, nevhodné vagony lokálky a podobné důvody).