Jak tak pročítám tyto řádki uvědomuji si, že na spoustu detailů už si ne a ne vzpomenout. A tak se vydejte i vy na cestu poznání…
Tato soutěž se konala na Slovensku ve Vysokých Tatrách. Měli jsme být ubytováni v hotelu Lesná.
Ve středu jsem vstával velmi brzy. A to proto, abych stihl nastoupit do autobusu a jet s Renatou a Žeňou na slovensko. V autobuse jsme si povídali a také trochu spali. Po dlouhé cestě jsme dojeli do Olomouce. Tam jsme se naobědvali a pak už přijelo auto, které nás dovezlo až do cíle. V tomto autě seděli Karel, Pavel, Dan, a my. Okamžitě se zjistilo, že se vlastně všichni známe a tak Pavel vybalil arii a už se hrálo. Ale než se začalo hrát, tak jsem prozradil klukům všechny kokrhací a pípací řetězce, se kterými mě předtím Zdenda tak ohromil. Po strašně dlouhé cestě jsme dorazily na slovensko. A po další dlouhé chvíli i k cíly. Ani jsme se nestačili ubytovat a už byla večeře. Po ní jsem se konečně ubytoval. Byl jsem na pokoji se třemi Pražáky. A to s Ondrou, Jirkou a Petrem. Pak jsme šli na zahajovací večer, na kterém se všichni představili. Slováků bylo víc. Poté jsme šli spát.
Druhý den jsme se vzbudili, nasnídali a čekali na začátek soutěže v přímé chůzi. Ale čekali jsme déle než mladší.
Čekání nám zpestřily různé hry. Potom jsme to zašli a měli jsme volno. My jsme si procházeli trasu venku. Poté byl už čas na oběd. Po něm jsem šel navštívit kluky a zjistil jsem, že Pavel je nemocný. V noci také zvracel. Pak jsme šli na výlet. Byl hezký. Po návratu byla už večeře. Po ní byla vědomostní soutěž. Poté jsme šli na pokoj a Ondra začal telefonovat s Nikolou. Telefonoval s ní asi do půl dvanácté a ještě přitom usnul, takže sluchátko zůstalo vyvěšené.
V pátek byla orientace v budově. Po snídani jsme čekali až na nás přijde řada. Pak jsme prošli určenou trasu a už byl čas na oběd. Po obědě šli Dan a Pavel na procházku a my ostatní jsme šli do bazénu. Do bazénu se šlo takovou dlouhou chodbou a pak už jsme se jen převlékli do plavek a už jsme se koupali. Bylo to krásné. V bazénu jsme byli jen my. Já se začal kočkovat s Žeňou a ta začala ječet pomoc! Karel jí teda pomohl. Ale pomohl jí pod vodu. Po návratu nám Žeňa hrozila, že to řekne Renatě. Poté byla večeře a soutěž ve zpívání. A Poté zas Ondra telefonoval s Nikolou.
V sobotu bylo pršlavě. A to se měla jít ta venkovní trasa.
Po snídani jsme se nudili a tak jsme s Karlem vymysleli takovou písničku o Ženě a Pavlovi. Pavlovi to nevadilo, ale Ženě už jo. A tak nám hrozila, že to poví. Ale nepověděla to. Akorát nám vymyslela úkoly. Poté jsem šel trasu a mě už na ni nepršelo. Poté jsme hráli hry třeba složte si svetr a podobné. Potom byl oběd. Byl dobrý. Po obědě jsme jeli do Starého Smokovce. Tam jsme se koukli na lanovku. A poté v hotelu Žeňa začala realizovat své úkoly. První byl, že schovala arii do úložného prostoru pod postelí a my jsme ji měli najít. Když jsme ten prostor odklopili a arii jsme našli, tak jsme ho nemohli přiklopit. No byl z toho řekl bych i průšvih. Poté byla večeře a diskotéka No, na sportovkách teda trvá dýl. V devět jsem si sbalil a ulehl. V pokoji byla dobrá nálada, protože Pražáci vyhráli pohár za nejlepší úspěchy ve družstvu. Jirka ho tam půl hodiny dával do batohu. Poté naléhal na Ondru uč se. Ondra se však neučil.Ovšem jediný důvod, proč se měl učit byl, že chtěl slyšet jeho hlasový výstup u počítače.
V neděli jsme po snídani nasedli do auta a dojeli do Olomouce a tam jsme přesedli na vlak a ten nás dovezl do Turnova, kde jsem vystoupil. Bylo to krásné a poučné.
