Ještě relativně dávná minulost. Objevili se i lidé, po kterých se slehla zem (hlavně Tomáš Vagner). Co se popisů přednášek týče, nejsou nic moc, uměl bych si představit o dost podrobnější. Pokud vás zajímají, lepší asi bude někde sehnat nahrávky. Ale co už, tak to prostě je a nezbývá než se vydat proudem času zpět.
V neděli večer mě moje maminka odvezla do Prahy a to jen proto, abych mohl přespat u Martina a poté jet na tábor, na kterém jsme měli se učit různé dovednosti ohledně počítačů.
V půl sedmé jsem se vzbudil. Martin mi sice říkal, abych šel ještě spát, ale to prostě už nešlo. Poté Martin odešel pro auto a mě se povedlo nějak usnout.
Následoval Martinův návrat a už jsme mohli jít k autu. V něm už byli skoro všichni. Cesta probíhala vcelku normálně. Poté jsme konečně dojeli do Krásenska.
Následovalo obvyklé zdravení a podobné činnosti. Poté jsme si šli prohlédnout budovu. Až na dvoje záludné schody tam nebylo nic zajímavého. Pokoje byli už trošilinku zajímavější. Dole byla palanda a potom se mohlo jít po takových schůdcích nahoru a co by tam bylo jiného než postele.
Po seznámení se s prostředím jsme šli na večeři. Po ní následovalo volno. Poté byla večerka a po ní již tak potřebný spánek. U nás na pokoji, kde jsem byl já, Tomáš, Martin, Jarek, Vašek a Marek se ale nespalo. Zato Marek vybalil svůj notebook a už se poslouchali písničky – sprosté -, což mě docela štvalo. Ale co jsem s tím měl dělat?
Ráno jsme se probudili v půl osmé. Po obvyklých ranních věcech byla první z řady přednášek. Tato byla na téma přenos souborů po internetu. Po ní jsme se dozvěděli, že máme za týden udělat reportáž o Krásensku. Po svačině jsme se do toho tedy pustili. Po hodině práce byl už oběd. Byl klid a po něm jsme šli na hrad Holštein. Po cestě jsme si povídali. Po návratu byla večeře a poté povídání o Nepálu. Pak byla večerka a spánek. Zase jsem nemohl spát, protože si ti šílenci nahoře četli erotické povídky.
Ve středu bylo ráno jako každé jiné. Po snídani byla přednáška, poté práce na reportáži a po ní oběd. Po odpoledním klidu ale nebyla procházka, ale další přednáška. Po ní jsme s Vojtou šli natočit rozhovory s občany. Stavili jsme se i na obecním úřadě a promluvili si se starostkou. Poté byla už zase večeře a pak vystoupení skupiny Ořešák. Po něm již zase večerka a nucené poslouchání písniček.
Další den jsme jeli do Vyškova. Dopoledne jsme se stavili v dinoparku a odpoledne jsme šli do tamního bazénu. Tam jsme si užili spoustu legrace a plní dobré nálady jsme se vrátili na rychtu. Po večeři bylo zase volno a po něm večerka. Jistě, že se zase nespalo.
V pátek bylo vše jako vždy. Přednáška, práce na reportáži, oběd, klid. Pak jsme jeli na statek kde jsme mohli jet jsme na koni. Poté jsme viděli různé středověké zbraně a Jirka si navlékl drátěnou košili.
Po zasmání jsme jeli zpět. Opět následovalo volno, večerka a spánek.
V sobotu ráno byl budíček velmi časně, protože jsme odjížděli do jeskyní. Vaška ale budíček nevzbudil. Spal a spal, prospal snídani i odjezd první skupiny. Pak byl vzbuzen zdravuškou. Byl dost nevrlý. V jeskyních jsme si sahali na krápníky. Poté byl oběd. Po něm klid a přednáška o tvorbě webových stránek. Vašek při ní usnul. Poté jsme dokončovali naše dílka. Následovala večeře a rozloučení. Poté jakási minidiskotéka.
V neděli jsme odjížděli. Bylo to moc smutné. Tábor se mi velice líbil.
Strašně ráda čtu tyhle tvoje články z dob minulých. 😀 Jsou takové správně … jak to napsat, aby se tě to nedotklo… neskažené? Hrozně mě pobavilo to s těma sprostýma písničkama… 😀
Ano, byla to jiná doba. 🙂 A neboj, k dotknutí by jsi potřebovala asi dost jiný výraz. Co by musel být zač mě popravdě ani nenapadá… Ale jak tak koukám na statistiky, někdo se dost odpoledne nudil… 😀