Další z táborů. Dnes už je úspěch zmiňovaný před puťákem naprosto malicherný, tenkrát to ale byla věc…
Tento tábor byl velmi hezký. V sobotu mě maminka s tetou odvezli na tábořiště. Našli jsme ho vcelku bez problémů, když uvážíme to, že mě na tábořiště vezli poprvé. Po našem příjezdu jsem se ubytoval (samozřejmě jsem si nevybalil)a poté již po páté v mém tábornickém životě zapískal Tomáš: „představování před skladem“! a všichni už utíkali. Skoro všechny jsem už znal z minulých táborů. Po představování se již pískala večeře a poté byl večerní nástup. Na něm nám také řekli, že se bude letos číst Poklad na stříbrném jezeře. Všichni tím byli nadšeni a já také. Potom jsme už šli spát. Tentokrát na nás neklepali žádné otravné holky ani kluci z vedlejší chatky.
Druhý den byl indiánský budíček. Vypadal tak, že Vlaďka a Renčík bubnovali a přitom zpívali indiánskou písničku. Po budíčku byla obvyklá ranní hygiena, rozcvička a snídaně. Poté následovalo čtení první kapitoly z táborové knihy. Poté si každá hrací družinka musela začít vyrábět svůj totem. Poté již všichni utíkali na oběd. Po něm byly neklidy. Po nich byla samozřejmě etapovka. Spočívala v tom, že každá hrací družinka měla za úkol přeplout řeku a na jejím druhém břehu najít děvčátko (panenku) a poté se zase dostat na druhý břeh. V naší skupince jsem byl já a Michal, Ráchel, Tomáš Vrtek a Deniska. Samozřejmě jsme tu panenku našli. Potom jsme si vymýšleli pokřiky a také jméno. Nakonec jsme se pojmenovali Bílý tygři. Poté se už pískala večeře. Pak byl táborák. Při něm se vysvětlovali pojmy jako ptačka, hlídky a podobně. Také se tam zpívali písničky. Po něm se už šlo spát.
Další dny probíhali stejně jako den první a proto bych se zmínil pouze o významných událostech tábora. První z nich přišla již ve čtvrtek. Byla to večerní restaurace. Ta nás měla připravit na zítřejší ptačku. K večeři sestavili vedoucí jídelní lístek. Problém byl však v tom, že jídla neměla obvyklé názvy jako třeba zeleninový salát, ale třeba tráva prérie. Byl to mimochodem již zmíněný salát. Jak jsme se tedy dozvěděli, co se pod jednotlivými názvy skrývá? Většinou nám to prozradil někdo jiný. V této restauraci pěkně šidili. Mě například ošidili asi o tři stovky. Naštěstí pro mě to nebyli opravdové peníze nýbrž peníze táborové.
Druhý den ráno byla ptačka. Po snídani nás odvezli do Brna, kde každý dostal svoje úkoly. Já měl následující:
- 1. Koupit dva pohledy Brna a dvě známky.
- 2. Koupit dva oranžové jupíky.
- 3. Zjistit, kolik stojí kniha Šifra mistra Leonarda.
Všechny úkoly jsem splnil, takže mi museli dát ještě jeden. A to zjistit, kolik stojí Lidové noviny. Tento úkol se vyznamenal svou obtížností a to zejména proto, že každý člověk mě posílal do jiné trafiky. Nakonec se mi podařilo i tento úkol splnit. Pak jsem se měl dostat do restaurace, což se mi nějak povedlo a mohl jsem si dát salát. Poté se šlo k přístavišti a poté jsme čekali na parník, kterým jsme se dostali do Veverské Bítýšky a odtud zpět do tábora.
Další zajímavá událost byl puťák. Ten puťák spočíval v tom, že nám dali papír s popisem trasy, kterou jsme měli projít a řekli běžte. Nemůžete si však myslet, že nás na puťák nepřipravili. Právě naopak. Snažili se, aby nás na puťáku nemohlo nic překvapit. Samozřejmě, že na bloudění nás připravit nemohli. V úterý už nastal den odchodu. Podařila se mi velká věc a to taková, že jsem před puťákem neuronil ani slzičku. Dostali jsme popis a vyrazili jsme. První ošklivý úsek jsme zvládli bez sebemenších problémů. Poté přišlo první bloudění. V popisu stálo: „Přejdete malý potůček…“ a my jsme narazili asi na pět metrů širokou říčku. Ukázalo se však, že jsme šli špatně. Poté byl docela klidný úsek, na kterém se nic nestalo a tak to šlo až do konce dnešní cesty. Když jsme došli tam, kam jsme měli, tak jsme čekali až nám přivezou věci a poté jsme stavěli stany a vařili si večeři. Poté jsme šli večeřet a spát.
Druhý den jsme sbalili stany a šli do tábora. Cesta probíhala chvíli normálně, ale potom jsme šli stejný úsek jako vloni a zas jsme ho popletli. Nevím, jestli není tento úsek prokletý nějakou bloudící kletbou, a nebo jestli jsme tak pitomý. Ale nakonec jsme došli na konec naší cesty a pak nás vedoucí pozvali na kokakolu. Poté jsme se již vrátili do tábora. Puťák byl vcelku hezký.
Poté se již blížil konec tábora. Ten den, co jsme se vrátili byla stezka odvahy. Probíhala tak, že jsme museli zůstat po určitou dobu v lese. Byla to pohoda. Já jsem tam málem usnul. Další den bylo hezky a tak jsme odpoledne jeli do Tišnova na koupaliště. V noci byla noční hra. Šlo v ní o to, abychom získali plánek. Další den jsme tyto části složili a poté jsme už věděli, kde je poklad. Byl pod jezem a každý si musel tu láhev s pokladem vytáhnout. Po této hře jsme šli zase zpátky a poté už byl závěrečný táborák. Po něm se už šlo spát. Pak, když jsme se probudili, muselo se už jet domů. Bylo to velmi smutné. Tábor byl velmi hezký a rád na něj vzpomínám.