Další relativně stará věc. Ano, dnes už mi je Filipa líto. Tehdy…
Na tento tábor jsem jel s Renatou. V pondělí jsme jeli s maminkou do Liberce a tam jsme nasedli do auta, které nás vezlo na Benecko. V autě byla dobrá nálada. Renata si z nás dělala legraci, že tam, kam jedeme není elektřina. Ale nikdo jí to nevěřil. Renata by tam totiž určitě nejela. Filip se vůbec nezměnil. Stále si udržoval svůj obvyklý seznam otázek, které bych tu nerad rozepisoval. Když jsme tam dojeli, tak jsme museli čekat, než jsme mohli sestoupit po těch šílených schodech. Byli opravdu hrozné. Každý schod byl totiž jiný. Když jsme zdolali tuto překážku, čekala nás naše chalupa, která vlastně patřila katastrálnímu úřadu Benecko. Renata se rozhodla pro netradiční pojetí prostorové orientace po budově a vyslala nás, abychom prozkoumali jednotlivé části chalupy. Já s Míšou jsme byli vysláni, abychom prozkoumali patro. Moc tam toho ke zkoumání nebylo. Co se dá zkoumat na dveřích do pokojů? Asi moc věcí ne. Pak každý musel namalovat nějaký obrázek. Moc mě to nepotěšilo, a tak jsem namaloval něco, co se mělo podobat našemu soptíkovi. Poté již byla večeře a po ní jsem šel spát.
Druhý den nás vzbudila Helena a její kytarový budíček. Poté následovala snídaně a po ní velká spousta her. Po obědě jsme měli napsat domů pohled a tak jsem ho napsal. Nejzábavnější bylo to, jak Míša mámila z Filipa text jeho pohledu. Začala tím, že Filipa přemluvila, že si budou hrát na poštu , čímž dosáhla jen toho, že se dozvěděla jeho adresu. Pak už z něj nedostala ani ťuk. Poté se zas hráli hry a to až do večeře. Pak se šlo už spát.
Další den jsme šli na výlet a na něm jsme též hráli různé hry. Filip bohužel onemocněl a tak zůstal na chalupě s Pavlínou a čekal na náš návrat. Dlouho čekat nemusel. Po obědě jsme hráli další hry a to už s námi hrál. No hrál. Jak se to vezme. Dostali jsme třeba hromadu kytek a měli jsme je roztřídit podle toho, jak vypadali no a Filip tam jen tak seděl a nic nedělal. Poté již byla večeře. Po ní jsme se sprchovali a šli do postele.
Další den byl celodenní výlet. Šli jsme k prameni Labe. Bylo tam spousta lidí. Renata zamýšlela jít ještě dál, ale Filipova únava jí to neumožnila. Byla dost rozmrzelá. Po návratu jsme dostali úkol. A to zjistit od pana Kubáta a těch úředníků z katastrálního úřadu jisté informace. Byl to docela zajímavý úkol. Jediná věc, která mě štvala byla ta, že Filip a Nikola nemuseli nic zjišťovat. Poté byl táborák. Zpívali jsme různé písničky. Ale ty co zpíváme na Brněnském táboře nikdo neznal a já jsem samozřejmě neznal ty, které se zpívaly tady.
V pátek jsme se probudili do posledního dne na táboře. Ráno jsme hráli hry a hledali poklad. Odpoledne byla již na řadě ta smutnější část dne. Tábor byl hezký i když bych klidně změnil polovinu her, ale zatím na to bohužel nemám právo.<
