Ráno byl budíček, potom ranní hygiena, snídaně, nástup, družinkový program, oběd, neklidy, etapová hra, večeře, večerka a šlo se spát.
Ano, i tak by se možná dal ten týden shrnout, jenže by to byla určitě škoda. Stalo se toho přece tolik…
Tak vás tady zdravím. Ptáte se, kam že jste se to vlastně dostali? Inu, nejspíš sice tušíte, ale aby bylo úplně jasno, vaše kroky právě skončily na stránkách Lukáše Tyrychtra.
Že tomu titulek neodpovídá? To je opravdu dlouhý příběh. Že byste ho rádi slyšeli? Možná někdy v budoucnu...
A jestli budete mít nějaký nápad, klidně napište, budu rád.
Ráno byl budíček, potom ranní hygiena, snídaně, nástup, družinkový program, oběd, neklidy, etapová hra, večeře, večerka a šlo se spát.
Ano, i tak by se možná dal ten týden shrnout, jenže by to byla určitě škoda. Stalo se toho přece tolik…
Už je to opravdu celkem dlouho, co jsem měl tu příležitost na jeden den navštívit tábor ve Veverské Bytýšce. Bylo to, pokud si vzpomínám, v roce 2013. Ano, to už byly ty časy, kdy bylo tolik věcí jinak… A asi mě to dostalo víc, než jsem si tehdy připouštěl. A byly to i takové maličkosti… Ale posuďte sami.
Už druhým rokem studuji Masarykovu univerzitu. To samo o sobě je asi celkem zajímavá informace, tedy aspoň pro některé osoby, které toho o mě ví méně (máte pravdu, na Facebooku tahle informace opravdu není). Jenže to skutečně není důvod, proč tenhle článek vznikl. Ten je, dalo by se říct, mnohem odvážnější a nepochopitelnější.
Tento podnik už ze začátku provázely jisté komplikace a zrady. Tou první byla bezesporu nepochopitelná ztráta rezervace v kempu v Branžeži. Názory na důvod ztráty se různí, objevují se i konspirační teorie, co ovšem chcete, že? V návaznosti na tuto událost se skupina lidí zmenšila o 40% přesně (mohl za to problém s bytem, nějaké další akce atd.). Nakonec se však ukázalo, že Malá skála byl celkem dobrý tah.
Pocity z pátku 18. července byly poněkud rozporuplné. Ano, bylo hezké počasí, slunce vesele zářilo a snažilo se všechny rozveselit. Ovšem pár lidí čekala opravdu dlouhá cesta. Cesta za hranice republiky. Cílem bylo sice jen Chorvatsko, konkrétněji oblast nedaleko Zadaru, to ale úplně stačilo.
V neděli 22.7. byl opravdu zvláštní den. To, že byl už skoro konec 1. měsíce prázdnin bylo sice také dost zajímavé, ale hlavní důvod k výjimečnosti tohoto dne to rozhodně nebyl.
Letos se ICC konalo v historií a bájemi opředeném Řecku. Poněkud nejistá ekonomická situace v této zemi se naštěstí neprojevila, takže všechno probíhalo tak, jak mělo. A to, že jsem se mohl zúčastnit považuji za to největší štěstí, které mně v tomto roce vůbec potkalo.
ICC (International Camp on Communication and Computers) za svou tajuplnou zkratkou a možná ještě tajuplnějším celým názvem skrývá vskutku geniální ideu. Je geniální, ale vlastně zcela jednoduchá. Spočívá pouze v tom, že se každý rok určí jedno město v celé Evropě a tam se sjedou nevidomí z celé Evropy a možná i odjinud. Letos se ICC uskutečnilo v Rakouském hlavním městě, Vídni. Letos jsem měl tu čest, že jsem se mohl tohoto podle mne zcela unikátního podniku zúčastnit.
Tyto sportovní hry se uskutečnily v našem hlavním městě, tedy v Praze. Letos je měl na starosti organizační tým školy Náměstí míru. Jestli se jim vše povedlo, to tu rozebírat nebudu, subjektivní názory by se nedaly vyloučit. Takže nezbývá, než abyste si udělali svůj vlastní názor.
Pokud by se někdo ptal, proč se v tomto vyprávění na tolika místech objevuje zmínka o sci-fi, pak by se dozvěděl, že netuším. Nějaký důvod tam asi bude (sledování v televizi a další), ale co přesně…
A co se konspiračních teorií týče, rozhodně nebyly myšleny ve zlém. A teď už se vydejme do minulosti…