Měsíc: Červenec 2014

Aneb o koních a lidech

V neděli 22.7. byl opravdu zvláštní den. To, že byl už skoro konec 1. měsíce prázdnin bylo sice také dost zajímavé, ale hlavní důvod k výjimečnosti tohoto dne to rozhodně nebyl.

Letos se ICC konalo v historií a bájemi opředeném Řecku. Poněkud nejistá ekonomická situace v této zemi se naštěstí neprojevila, takže všechno probíhalo tak, jak mělo. A to, že jsem se mohl zúčastnit považuji za to největší štěstí, které mně v tomto roce vůbec potkalo.

ICC (International Camp on Communication and Computers) za svou tajuplnou zkratkou a možná ještě tajuplnějším celým názvem skrývá vskutku geniální ideu. Je geniální, ale vlastně zcela jednoduchá. Spočívá pouze v tom, že se každý rok určí jedno město v celé Evropě a tam se sjedou nevidomí z celé Evropy a možná i odjinud. Letos se ICC uskutečnilo v Rakouském hlavním městě, Vídni. Letos jsem měl tu čest, že jsem se mohl tohoto podle mne zcela unikátního podniku zúčastnit.

Tyto sportovní hry se uskutečnily v našem hlavním městě, tedy v Praze. Letos je měl na starosti organizační tým školy Náměstí míru. Jestli se jim vše povedlo, to tu rozebírat nebudu, subjektivní názory by se nedaly vyloučit. Takže nezbývá, než abyste si udělali svůj vlastní názor.

Aneb kde jste, antikové?

Pokud by se někdo ptal, proč se v tomto vyprávění na tolika místech objevuje zmínka o sci-fi, pak by se dozvěděl, že netuším. Nějaký důvod tam asi bude (sledování v televizi a další), ale co přesně…
A co se konspiračních teorií týče, rozhodně nebyly myšleny ve zlém. A teď už se vydejme do minulosti…

Pod tímto pro mnoho lidí nepochopitelným názvem se skrývá jedna z nejzajímavějších a nejvtipnějších akcí, kterých jsem se kdy zúčastnil. Účelem této soutěže bylo asi procvičení nejrůznějších dovedností, se kterými se každý ve svém každodenním životě setká. Ve skutečnosti jsme se sice těšili na něco jiného, ale…

Tento tábor se jako obvikle konal kousíček od Veverské Bítýšky. Ale to bylo až na skvělý kolektiv jak dětí, tak vedoucích a pár dalších maličkostí vše obviklé. Těch neobviklých věcí sice také nebylo nijak mnoho, ale zato to byli věci zásadní. Tou první, které si někdo všiml bylo asi to, že tábor trval jen jeden týden (důvod byl prý aby se maminky nebály poslat na tábor malé děti). Ale kupodivu se stihlo skoro vše, co jindy.

Aneb dny smíchu, návštěv, úspěchů.

V úterý byl překrásný den. Ti, kteří trochu znají mé každoroční soutěžní kolečko už možná tuší. Ano, byla to soutěž v prostorové orientaci. Ta letošní (jak už je dobrým zvykem) se konala na Slovensku. Bylo to kdesi u Velké fatry.

Aneb kdo se nejvíc zasměje, vyhraje

K této akci jen tolik, že zmiňovaná počítačová věc je cosi, co už je dávno zapomenuto. Tedy minimálně v mé mysli. Vzpomene si někdo?

Už několik týdnů před začátkem tohoto krásného podniku jsem nemyslel skoro na nic jiného. Docela přesně jsem už věděl, jak budeme spát na pokoji. A náhodou jsem se ani nemýlil.

Přesto, že se už nejedná o tak vzdálenou minulost, je tu pár věcí, které bych chtěl předem říct. Nejprve bych se chtěl omluvit zmiňované paní asistentce za cokoliv, co se o ní v textu může kdo dočíst. Ano, byl to můj názor. Ovšem asi mohl být formulován lépe (dobře, asi bez přeformulování dotyčných vět a nutné ztráty autenticity nemohl).
A ještě jedna věc. Neptejte se, kdo byl ten kamarád z tábora. Nevím. Třeba budete mít štěstí.

Toto soustředění se konalo v Jilemnici. Mělo to jednu docela závažnou výhodu. Byl tam sníh.