Tak trochu tipal, asi i programátor, však víte.
Tam někde daleko, v galaxiích, které zatím ani nemají čísla se stalo něco naprosto strašného, ztratil se King, vládce celého vesmíru (je to o dost složitější – bez Mazla by to nefungovalo, a tak podobně).
Tohle všechno mohla možná v nějaké alternativní realitě být dokonce i pravda, ale v té naší to (nejspíš) byl pouze začátek příběhu tábora ve Veverské Bítýšce.
Už se vám to určitě taky někdy stalo. Dozvíte se o nějaké akci, chvíli si nejste vůbec jistí, jestli do ní jít, ale nakonec se rozhodnete, že ano, načež toho rozhodně nelitujete. A něco takového se stalo 2. listopadu, kdy čtyřčlenná skupinka lidí zamířila do Antverp. Kdepak, žádná pouhopouhá procházka městem to nebyla, to by se opravdu nevyplatilo. Kromě nás do Antverp přijelo i dalších 30 nevidomých a slabozrakých, aby společně sdíleli zkušenosti, tipy, a tak vůbec podobně.
Z rozkazu krále Duncana, strážce věčného pokoje, míru a klidu v království araluenském a nejvyššího z nejvyšších řádu Nezkalené paměti, byl sepsán tento dokument jako snaha o zachycení okolností vzniku novodobého sboru hraničářského, a to na planetě nesoucí název Země, léta páně dvoutisícího osmnáctého. Nechť tedy tyto události nejsou nikdy zapomenuty a činy hraničářského sboru ať vstoupí do písní a tím i do všeobecného povědomí všeho lidu pozemského.
Nezdá se to, ale je tomu už rok, co byl naposledy čas na nějakou tu rodinnou dovolenou. A tak se nakonec tedy stalo, že 7. července přišel čas to napravit.
GPS souřadnice: délka: 49.294697, šířka: 16.418489, počet účastníků: 27 až 30, počet vedoucích: 15 až 13, počet instruktorů: 6, počet významných bouřek: 2…
A tak by šlo v redukování tak zajímavé události na množinu párů hodnota/číslo asi pokračovat až do doby, až by byl matematicky založený mozek čtenáře, který by se k takové záležitosti vůbec odhodlal (chtěl bych ho vůbec znát?) nasycen. Jenže by zůstala minimálně jedna otázka: proč to vůbec dělat? A odpověď na ni by tu jaksi chyběla. Ale ne, to opravdu není problém. Pojďme se tedy podívat, co se za těmi čísly opravdu skrývá.
I tento rok se konala rodinná dovolená. Ne, že by to asi někoho překvapilo, o prázdninách se to stává poměrně často. My jsme se vydali do Starých Splavů, a aby to nebylo jen válení u Máchova jezera (jo, jasně, počasí, ale počkejte), vydali jsme se tam na dvojkolech.
Kdesi v Napříště (t. j. na zcela obyčejné planetě Zemi) se 6. srpna 2016 vzbudila spousta lidí. Vzbudili se, aby spěchali za nejrozmanitějšími zájmy. Z toho něco přes 50 mělo odjet na tábor ve Veverské Bítýšce. Zdá se to jako velké číslo, když pouze 29 z nich jelo jako účastníci? Možná. Ale ono těch 12 vedoucích opravdu bylo potřeba. A o dalších lidech, jako bylo 6 instruktorů, programovém týmu a dalších to lze říct rozhodně také. Inu, posuďte sami.
A stalo se to, co dalo se čekat, nadešel čas prázdnin a dovolených. A i my se k němu přidaly.
Ráno byl budíček, potom ranní hygiena, snídaně, nástup, družinkový program, oběd, neklidy, etapová hra, večeře, večerka a šlo se spát.
Ano, i tak by se možná dal ten týden shrnout, jenže by to byla určitě škoda. Stalo se toho přece tolik…
Už je to opravdu celkem dlouho, co jsem měl tu příležitost na jeden den navštívit tábor ve Veverské Bytýšce. Bylo to, pokud si vzpomínám, v roce 2013. Ano, to už byly ty časy, kdy bylo tolik věcí jinak… A asi mě to dostalo víc, než jsem si tehdy připouštěl. A byly to i takové maličkosti… Ale posuďte sami.