Autor: tyrylu

Pod tímto pro mnoho lidí nepochopitelným názvem se skrývá jedna z nejzajímavějších a nejvtipnějších akcí, kterých jsem se kdy zúčastnil. Účelem této soutěže bylo asi procvičení nejrůznějších dovedností, se kterými se každý ve svém každodenním životě setká. Ve skutečnosti jsme se sice těšili na něco jiného, ale…

Tento tábor se jako obvikle konal kousíček od Veverské Bítýšky. Ale to bylo až na skvělý kolektiv jak dětí, tak vedoucích a pár dalších maličkostí vše obviklé. Těch neobviklých věcí sice také nebylo nijak mnoho, ale zato to byli věci zásadní. Tou první, které si někdo všiml bylo asi to, že tábor trval jen jeden týden (důvod byl prý aby se maminky nebály poslat na tábor malé děti). Ale kupodivu se stihlo skoro vše, co jindy.

Aneb dny smíchu, návštěv, úspěchů.

V úterý byl překrásný den. Ti, kteří trochu znají mé každoroční soutěžní kolečko už možná tuší. Ano, byla to soutěž v prostorové orientaci. Ta letošní (jak už je dobrým zvykem) se konala na Slovensku. Bylo to kdesi u Velké fatry.

Aneb kdo se nejvíc zasměje, vyhraje

K této akci jen tolik, že zmiňovaná počítačová věc je cosi, co už je dávno zapomenuto. Tedy minimálně v mé mysli. Vzpomene si někdo?

Už několik týdnů před začátkem tohoto krásného podniku jsem nemyslel skoro na nic jiného. Docela přesně jsem už věděl, jak budeme spát na pokoji. A náhodou jsem se ani nemýlil.

Přesto, že se už nejedná o tak vzdálenou minulost, je tu pár věcí, které bych chtěl předem říct. Nejprve bych se chtěl omluvit zmiňované paní asistentce za cokoliv, co se o ní v textu může kdo dočíst. Ano, byl to můj názor. Ovšem asi mohl být formulován lépe (dobře, asi bez přeformulování dotyčných vět a nutné ztráty autenticity nemohl).
A ještě jedna věc. Neptejte se, kdo byl ten kamarád z tábora. Nevím. Třeba budete mít štěstí.

Toto soustředění se konalo v Jilemnici. Mělo to jednu docela závažnou výhodu. Byl tam sníh.

Stále mě udivuje, jak se 14 dní dá shrnout v tak relativně krátkém textu. Že se vám to zdá nemožné? Inu, posuďte sami.

Na tuto soutěž jsem se velmi těšil. V úterý jsem se sešel s paní Renatou a Žeňou. Do Prahy jsme jeli autobusem. Autobus byl velmi příjemný. O vlaku se toto už říci nedalo. Vlakem jsme jeli až do šesti hodin ráno. Vystoupili jsme v Liptovském Mikuláši.

Jak tak pročítám tyto řádki uvědomuji si, že na spoustu detailů už si ne a ne vzpomenout. A tak se vydejte i vy na cestu poznání…

Tato soutěž se konala na Slovensku ve Vysokých Tatrách. Měli jsme být ubytováni v hotelu Lesná.

Ještě relativně dávná minulost. Objevili se i lidé, po kterých se slehla zem (hlavně Tomáš Vagner). Co se popisů přednášek týče, nejsou nic moc, uměl bych si představit o dost podrobnější. Pokud vás zajímají, lepší asi bude někde sehnat nahrávky. Ale co už, tak to prostě je a nezbývá než se vydat proudem času zpět.

Další z táborů. Dnes už je úspěch zmiňovaný před puťákem naprosto malicherný, tenkrát to ale byla věc…