Tak trochu tipal, asi i programátor, však víte.
V úterý byl překrásný den. Ti, kteří trochu znají mé každoroční soutěžní kolečko už možná tuší. Ano, byla to soutěž v prostorové orientaci. Ta letošní (jak už je dobrým zvykem) se konala na Slovensku. Bylo to kdesi u Velké fatry.
K této akci jen tolik, že zmiňovaná počítačová věc je cosi, co už je dávno zapomenuto. Tedy minimálně v mé mysli. Vzpomene si někdo?
Už několik týdnů před začátkem tohoto krásného podniku jsem nemyslel skoro na nic jiného. Docela přesně jsem už věděl, jak budeme spát na pokoji. A náhodou jsem se ani nemýlil.
Přesto, že se už nejedná o tak vzdálenou minulost, je tu pár věcí, které bych chtěl předem říct. Nejprve bych se chtěl omluvit zmiňované paní asistentce za cokoliv, co se o ní v textu může kdo dočíst. Ano, byl to můj názor. Ovšem asi mohl být formulován lépe (dobře, asi bez přeformulování dotyčných vět a nutné ztráty autenticity nemohl).
A ještě jedna věc. Neptejte se, kdo byl ten kamarád z tábora. Nevím. Třeba budete mít štěstí.
Toto soustředění se konalo v Jilemnici. Mělo to jednu docela závažnou výhodu. Byl tam sníh.
Stále mě udivuje, jak se 14 dní dá shrnout v tak relativně krátkém textu. Že se vám to zdá nemožné? Inu, posuďte sami.
Na tuto soutěž jsem se velmi těšil. V úterý jsem se sešel s paní Renatou a Žeňou. Do Prahy jsme jeli autobusem. Autobus byl velmi příjemný. O vlaku se toto už říci nedalo. Vlakem jsme jeli až do šesti hodin ráno. Vystoupili jsme v Liptovském Mikuláši.
Jak tak pročítám tyto řádki uvědomuji si, že na spoustu detailů už si ne a ne vzpomenout. A tak se vydejte i vy na cestu poznání…
Tato soutěž se konala na Slovensku ve Vysokých Tatrách. Měli jsme být ubytováni v hotelu Lesná.
Ještě relativně dávná minulost. Objevili se i lidé, po kterých se slehla zem (hlavně Tomáš Vagner). Co se popisů přednášek týče, nejsou nic moc, uměl bych si představit o dost podrobnější. Pokud vás zajímají, lepší asi bude někde sehnat nahrávky. Ale co už, tak to prostě je a nezbývá než se vydat proudem času zpět.
Další z táborů. Dnes už je úspěch zmiňovaný před puťákem naprosto malicherný, tenkrát to ale byla věc…
Další relativně stará věc. Ano, dnes už mi je Filipa líto. Tehdy…
Už je to relativně dávno, kdy se tato akce odehrála. Proto je asi vcelku pochopitelné, jak slohově vypadá…
Co se úprav týče, slohově se neměnilo nic. Přibyly nějaké ty čárky, ale jinak si užijte vše, co se před těmi skoro deseti lety honilo mou hlavou.