Vítejte

Kdysi žily indiánské kmeny v drsných, nic neodpouštějících, ale přesto svým způsobem krásných horách v souladu s přírodou a všechno vypadalo prostě sluníčkově. Ovšem přišel den, který to všechno změnil…

Ano, mohl by tak začínat dlouhý příběh o udatnosti, přátelství a hrdinských činech, ale mohla to stejně jednoduše být i legenda pro letošní tábor ve Veverské Bítýšce. A ano, ta druhá možnost byla zrovna teď ta správná.

Přes všechno, co se kolem léta dělo, stejně jsme se rozhodli, že dovolená bude, respektive že se na plánech nic nezmění. Najít ubytování trvalo nepatrně delší dobu (nechtějte vědět, kolik termínů se muselo vyzkoušet), ale nakonec se to podařilo a Sloup v Čechách se nakonec ukázal jako to pravé místo.

Nebylo to ani před tak strašně dlouhou dobou, kdy se skupina nevidomých vrátila z Belgie.

Těžko říct, jak se to vlastně stalo, ale jednoho krásného dne jsme zjistili, že máme odjíždět na rodinnou dovolenou (no dobře, plánovala se dost dlouho a všechno podle plánu nevyšlo, třeba na převoz tří tandemových kol jsme si letos netroufli – výluky, nevhodné vagony lokálky a podobné důvody).

Tam někde daleko, v galaxiích, které zatím ani nemají čísla se stalo něco naprosto strašného, ztratil se King, vládce celého vesmíru (je to o dost složitější – bez Mazla by to nefungovalo, a tak podobně).

Tohle všechno mohla možná v nějaké alternativní realitě být dokonce i pravda, ale v té naší to (nejspíš) byl pouze začátek příběhu tábora ve Veverské Bítýšce.

Už se vám to určitě taky někdy stalo. Dozvíte se o nějaké akci, chvíli si nejste vůbec jistí, jestli do ní jít, ale nakonec se rozhodnete, že ano, načež toho rozhodně nelitujete. A něco takového se stalo 2. listopadu, kdy čtyřčlenná skupinka lidí zamířila do Antverp. Kdepak, žádná pouhopouhá procházka městem to nebyla, to by se opravdu nevyplatilo. Kromě nás do Antverp přijelo i dalších 30 nevidomých a slabozrakých, aby společně sdíleli zkušenosti, tipy, a tak vůbec podobně.

Z rozkazu krále Duncana, strážce věčného pokoje, míru a klidu v království araluenském a nejvyššího z nejvyšších řádu Nezkalené paměti, byl sepsán tento dokument jako snaha o zachycení okolností vzniku novodobého sboru hraničářského, a to na planetě nesoucí název Země, léta páně dvoutisícího osmnáctého. Nechť tedy tyto události nejsou nikdy zapomenuty a činy hraničářského sboru ať vstoupí do písní a tím i do všeobecného povědomí všeho lidu pozemského.

Nezdá se to, ale je tomu už rok, co byl naposledy čas na nějakou tu rodinnou dovolenou. A tak se nakonec tedy stalo, že 7. července přišel čas to napravit.

GPS souřadnice: délka: 49.294697, šířka: 16.418489, počet účastníků: 27 až 30, počet vedoucích: 15 až 13, počet instruktorů: 6, počet významných bouřek: 2…

A tak by šlo v redukování tak zajímavé události na množinu párů hodnota/číslo asi pokračovat až do doby, až by byl matematicky založený mozek čtenáře, který by se k takové záležitosti vůbec odhodlal (chtěl bych ho vůbec znát?) nasycen. Jenže by zůstala minimálně jedna otázka: proč to vůbec dělat? A odpověď na ni by tu jaksi chyběla. Ale ne, to opravdu není problém. Pojďme se tedy podívat, co se za těmi čísly opravdu skrývá.

I tento rok se konala rodinná dovolená. Ne, že by to asi někoho překvapilo, o prázdninách se to stává poměrně často. My jsme se vydali do Starých Splavů, a aby to nebylo jen válení u Máchova jezera (jo, jasně, počasí, ale počkejte), vydali jsme se tam na dvojkolech.